Vyprávění o Hledání nejstarší písemné zmínky o Světicích

Jiří Vomlel

článek pro obecní zpravodaj U nás doma

V souvislosti s výstavbou cyklostezky jsem byl požádán o přípravu informačního panelu o naší obci. Informační panel má mít jistou logickou skladbu, takže čím jiným bychom měli začít než nejstarší zmínkou o obci. Český statistický úřad i Wikipedie uvádí, že nejstarší zmínka o naší obci je z roku 1318. Fajn, ale jak na to přišli? Citaci zdroje zde nenajdeme. Je třeba tedy hledat.

V roce 1957 vyšel IV. díl publikace Antonína Profouse a Jana Svobody nazvané Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. Antonín Profous byl odborník na toponomastiku, což je nauka o místních jménech. Na straně 247 nacházím záznam věnovaný obci Světice. Tam je zmíněn jakýsi Dywiss de Seticz a je zde uveden spolu s letopočtem 1318-1323 a odkazem na Tab. Vet. n. 25. Pod touto zkratkou se skrývá latinsky psaná publikace Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae, což je kniha autorů Františka Dvorského a Josefa Emlera, která je přepisem obsahu fragmentu starých zemských desek.

Zemské desky byly vedeny u zemského soudu a sloužily jako pomocné soudní záznamy u projednávaných případů. Desky byly vedeny ve dvou řadách, jednou z řad byly desku půhonné, ve kterých byly zapisovány popohnání před soud (tzv. půhony). Po požáru Pražského hradu v roce 1541 se zachoval pouze jeden svazek starých zemských desek a to z let 1316 – 1324. Tento svazek byl nalezen Františkem Dvorským v archivu Černínů v Jindřichově Hradci. Po chvíli hledání nacházím v elektronické knihovně Harvardské univerzity oskenované vydání knihy Františka Dvorského a Josefa Emlera z roku 1868. Na straně 6 v odstavci 25 se píše:

Aha, tak tady máme jméno Dywiss de Seticz. Ale copak se to tu o něm píše? Latinsky neumím a navíc jde o starý právnický text, takže o překlad textu je třeba požádat odborníka. Pomohl mi kamarád, který mi zařídil překlad od doc. PhDr. Lubora Kysučana, Ph.D. z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Přeloženo do současného jazyka se zde píše o tom, že Bohuslava z Klučova si stěžuje na Diviše ze Světic, že jí způsobil škodu ve výši 100 hřiven stříbra na jejím dědičném statku v Kovanicích. Kovanice zde zmíněné, je obec v okrese Nymburk a je o nich historicky známo, že zde měla statek Bohuslava z Klučova, což je v souladu s výše citovaným zápisem v zemských deskách. A ze Světic to není zas až tak daleko, takže je docela možné, že tam Diviš mohl ze Světic vyrazit. Zbývá ale jedna nejasnost. Kdo se pozorněji podívá na latinský text uvedený výše, si možná všimne, že je zde uvedený rok MCCCXXIII, což je rok 1323, ale rok nejstarší zmínky o naší obci je 1318. Je třeba toto vyjasnit. Nejlepší by bylo si prohlédnout originál tohoto zachovaného fragmentu zemských desek.

Dalším rádcem v této věci je mi specialista na středověké rukopisy, archivář Štěpán Kohout z olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě, který upozorňuje, že v úvodu své publikace Josef Emler píše, že šlechetný hrabě Evžen Černín z Chudenic věnoval knihu Národnímu museu. Díky tomu získávám z Knihovny Národního muzea i původní text ze 14. století. Vypadá takto:

Číst tento text není snadné, ale díky přepisu Josefa Emlera je to snažší. Přibližně uprostřed textu je problematický letopočet. Trochu si tuto část zvětšíme:

a čteme Anno domini MCCCXVIII - ale to je přece rok 1318! Že by pánové František Dvorský a Josef Emler udělali při přepisu chybu? Vypadá to tak, ale raději to ještě ověříme u odborníku na středověké manuskripty. Hned dva nezávislé odborné zdroje potvrzují, že skutečně jde o rok 1318 a tak to vypadá, že oslavy 700 let od první písemné zmínky o Světicích jsme již promeškali.

Objevuje se zde ale jiný zádrhel. Pan archivář Štěpán Kohout při kontrole letopočtu prohlédl celý starý text a píše, že má pochyby o tom, že na prvním řádku se píše o Divišovi ze Světic. Podívejme se na toto jméno detailněji:

Štěpán Kohout dále píše, že nejde o Diviše „de Seticz“, nýbrž „de Olticz“. Druhé písmeno rozhodně není „e“ a první má k „S“ hodně daleko, poněvadž je točeno opačným směrem, tedy jako „O“. Prohlížíme text detailněji a přijde nám, že písař v dalších částech textu píše občas písmeno "S" tímto způsobem, ale písmeno „e“ zde takové nenacházíme. A jejda, to vypadá na vážnější problém, než je jenom letopočet. Co když se tento text Světic vůbec netýká? A tak opět raději požádáme odborníky.

Mgr. Jana Oppeltová, Ph.D. z Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého napsala, že by text určitě četla jako „de Olticz“. Uvažovala, zda první písmenko není kulaté S, ale zdá se jí, že jej písař psal jinak. Podařilo se jí najít článek J. V. Šimáka Místopisné drobnosti v Českém časopisu historickém (ročník 39, rok 1933, strana 333), kde k roku 1318 zmiňuje dokonce třikrát Diviše z Oltic. J. V. Šimák sice neví, kde tato obec leží, ale Oltice to jsou.

Nedá mi to, abych ještě nezkoumal, kdo to tedy ten, teď už nám dobře známý, Diviš z Oltic je. Není náhodou z Otic, obce sousedící ze Světicemi? Po dalším průzkumu starých zemských desek se ukazuje, že je zde zmíněn ještě jednou, tentokrát František Dvorský a Josef Emler přepisují jeho jméno jako Dyuiss de Olticz. A pak je tu ještě zmíněna paní Wyeczemila de Olticz v souvislosti se sporem s paní jménem Bohuslawa de Kluchova – tu ale již známe, to je přece ta, která vedla spor s Divišem.

Takže tito lidé patří k sobě.

Následně pak ještě nacházím na webu Centra medievistických studií nazvaném Czech medieval sources online jiné, novější, vydání publikace Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae, které je z roku 1870. A ejhle, co tu Josef Emler nyní píše:

Možná to někomu přijde úplně stejný text jako text z prvního vydání uvedený o kousek výše. Ale on není! V jednom detailu se texty přece jen liší – a to v tom pro nás zrovna nejpodstatnějším, Diviš není „de Seticz“ ale „de Olticz“. Svoji chybu si tedy uvědomil i Josef Emler. Já jsem bohužel nejprve používal vydání z roku 1868 a ze stejného vydání nejspíš vycházeli i Antonín Profous a Jan Svoboda ve své práci Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, kde psali o historii obce Světice. A na ně pak nejspíš navazovali další včetně Českého statistického úřadu a autora textu na Wikipedii.

První písemná zmínka z roku 1318 se tedy netýká Světic, ale jiné obce. Ale které? Nakonec jistou nápovědu poskytuje sám Josef Emler, který v indexu své práce uvádí do možné souvislosti jméno Olticz se jménem Oletice, které podle Ottova naučného slovníku se dnes jmenují Voletice a jsou v současné době součástí městečka Luže ve východních Čechách. Zvědavost mi nedá, abych si o Voleticích něco nenašel. Již ve 14. století zde stojí farní kostel, který je v pramenech prvně zmiňován roku 1350 ve výčtu far nově zřizovaného Litomyšlského biskupství. Kostel byl od začátku své historie farním kostelem, což svědčí o významu místa. Jan Frolík a Jiří Sigl ve své práci nazvané K počátkům hradu Košumberka na Chrudimsku píší, že zdejší oblast byla ve 14. století sídlem nižšího služebného článku přemyslovské správní soustavy s centrem na hradě Košumberk. Samotné Voletice uvádí, že nejstarší písemná zmínka o jejich obci je z roku 1349. Ale co když je první písemná zmínka již z roku 1318?

Mezitím mi doc. Lubor Kysučan ochotně přeložil z latiny i další dva texty ze starých zemských desek, kde je zmíněna obec jménem Olticz. Hned v prvním textu o paní jménem Wyeczemila de Olticz se objevuje zajímavá informace. Píše se zde, že žalobkyně, tedy Wyeczemila de Olticz, svěřila případ k vyřízení svému manželovi Diuissio de Olticz (což je náš známý Diviš z Oltic) nebo Leoni de Tozicze, tedy česky psáno Lvovi z Tožice. Tak to možná Lev z Tožice nebydlel daleko od Oltic, když měl zastupovat Vícemilu. A když jsem našel v mapě, kde leží Tožice (v mapě jsou úplně vlevo), tak mi to došlo: Oltice budou Votice!

Ano, je tomu tak. V historii Votic se píše (drobně upravený text je převzatý z webu Informačního centra města Votice):

Za dávných dob rozkládaly se v místech nynějšího města široko daleko husté lesy oživené hojnou zvěří. Tuto krajinu vyhlédl si někdy ve 12. století za své sídlo vladyka Ota. Stalo se tak při osidlování prázdných území Němci. Se svým lidem přeměnil Ota žďářením a mýcením část lesů na pole. Založil tu statek a při něm vystavěl hrad. Těsně pod hradem a vedle dvora vystavěli si členové Otovy družiny svá obydlí. Vzniklo podhradí. Chalupy obývali Otovi lidé, kteří pomáhali na statku a v čas potřeby byli zároveň i obránci hradu. Brzo se tu usadili i řemeslníci, jako mečíři a kováři. A tak z malého podhradí povstala brzy osada, jež se jmenovala jako Otův rod - Otici, později Otice. Nynější název Votice byl zaveden od poloviny 16. století. Prvotní vladykové se psali Otičtí z Otic. Z jejich erbu se uchoval v městském znaku šikmo položený pruh. Ze zdejších vladyků je znám nejdříve Diviš z Otic (r. 1318) a po něm Aleš z Otic. Jeden z nich založil poblíž hradu kostel sv. Václava, který se připomíná v děkanátu Vltavském již v r. 1350 jako farní.

Tak a to je tedy definitivně konec našeho pátrání - Diviš nebyl ze Světic, ale z dnešních Votic.

Erb Otických z Otic